Albert Gleizes

Albert Gleizes
Albert Gleizes, kolem roku 1920, fotografie
Rodné jméno	Albert Léon Gleizes
Narození	8. prosince 1881 Paříž
Úmrtí	23. června 1953 (ve věku 71 let) Saint-Rémy-de-Provence
Místo pohřbení	rodinná hrobka v Serrières.
Země	Francie
Národnost	francouzská
Povolání	abstraktní malíř, kubista
Manžel(ka)	Juliette Roche
Znám jako	kubistický malíř a spisovatel
Hnutí	Postimpresionismus, Symbolismus, Kubismus
Vliv na	Paul Cézanne
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Gleizes (8. prosince 1881 Paříž – 23. června 1953 Saint-Rémy-de-Provence) byl francouzský umělec, teoretik, filozof, samozvaný zakladatel kubismu, který měl vliv i na Pařížskou školu. Albert Gleizes a Jean Metzinger spolu napsali v roce 1912 první velké pojednání o kubismu: Du Cubisme. Gleizes byl zakládajícím členem skupiny Section d'Or (Zlatý řez). Byl také členem skupiny utvořené kolem německého časopisu o umění a literatuře Der Sturm, zabývajícím se mimo jiné uměleckými hnutí expresionismus, kubismus, dadaismus a surrealismus. Časopis byl vydáván v letech 1910 až 1932. Mnoho jeho teoretických spisů bylo zpočátku nejvíce oceňováno v Německu, obzvláště v umělecké škole Bauhaus. Jeho myšlenky byly vždy pozorně sledovány. Gleizes strávil čtyři klíčové roky v New Yorku a hrál důležitou roli při zvyšování povědomí Ameriky o moderním umění. Byl členem Society of Independent Artists (Společnost nezávislých umělců) založené v roce 1916 se sídlem v New Yorku. Byl také zakladatelem sdružení Ernest-Renan Association a zakladatelem i členem skupiny Abbaye de Créteil.^[1] Pravidelně vystavoval v Paříži v Galerii de l’Effort Moderne Léonce Rosenberga; byl také zakladatel, organizátor a ředitel volného sdružení umělců Abstrakce-Création, založeným v Paříži v roce 1931, aby působilo proti vlivu skupiny surrealistů vedených André Bretonem. Od poloviny dvacátých let do konce třicátých let 20. století věnoval velkou část své energie psaní: La Peinture et ses lois (Malba a její zákony, Paříž, 1923), Vers une conscience plastique: La Forme et l’histoire (Směrem k plastickému svědomí: Tvar a historie, Paříž, 1932) a Homocentrisme (Sablons, 1937).^[2]